CNS zahrnuje mozek a míchu a spolu s periferním nervovým systémem zajišťuje veškeré fungování našeho organismu"

MOZEK

Je obalen a chráněn třemi mozkovými plenami, Tvrdou plenou, která se v páteřním kanálu mění na durální vak, pavučnicí a měkkou plenou. Mezi pavučnicí a měkkou plenou je mozkomíšní mok, mající ochrannou a vyživující funkci pro CNS, Mozek se dělí na několik částí (obr. 'l), které odpovídají vývojovým stupňům a jeho postupně se rozvíjejícím funkcím:

• přední mozek - má dvě části: mezimozek a velký koncový mozek
• střední mozek
• zadní mozek - skládá se z prodloužené míchy, Varolova mostu a mozečku Varolův most, prodloužená mícha a střední mozek dohromady tvoří tak zvaný mozkový kmen.

Velký (koncový) mozek je vývojově nejmladší částí mozku, skládá se ze dvou polokoulí (hemisfér). Uvnitř polokoulí najdeme mozkové komory, obsahující cirkulující mozkomíšní mok. Polokoule jsou spojeny vazníkem (corpus callosum). Mozek je na povrchu tvořen mozkovou kůrou, tato je rozdělena hlubokými brázdami na jednotlivé mozkové laloky:

• čelní - vůlí řízený pohyb, centrum řeči a další centra, ovlivňující chování, svědomitost, vyhodnocování situace a projevy osobnosti
• temenní - centrum pro kožní citlivost z celého těla
• spánkový - sluchové centrum
• týlní - korové centrum pro zrak

Tkáň velkého mozku je tvořena bílou hmotou (nervová vlákna) a okrsky šedé hmoty, formující podkorová centra (např. bazální ganglia). Ta patří vývojově ke starším oddílům CNS, podílejí se na dalších složitých funkcích, například na dokonalejší koordinaci pohybu a podobně.

MOZEČEK

Říká se mu též malý mozek. Je to struktura, nacházející se pod týlními laloky v sousedství prodloužené míchy. Zajišťuje koordinaci pohybů, řeči a udržování rovnováhy. Jeho činnost je podvědomá. Na rozdíl od hemisfér předního mozku kontrolují hemisféry mozečku stranově stejnou část tě|a.

MÍCHA

Mícha je dlouhá, tenká nervová trubice uvnitř páteřního kanálu. Navazuje na prodlouženou míchu, vede skrz velký týlní otvor v lebce a končí nad druhým bederním obratlem. Jejím prostřednictvím přenáší organismus informace mezi mozkem a periferním nervovým systémem. Mícha měří asi 40 cm a vychází z ní 31 párů míšních nervů (krční, hrudní, bederní, křížové, kostrční). Míšní nervy obsahují vlákna smyslová, motorická, některá i vegetativní. Mícha na průřezu (obr. 2) obsahuje šedou hmotu míšní, která je uspořádána do tvaru písmene H. Tvoří ji těla neuronů. Kolem je bílá hmota míšní, což jsou nervová vlákna (axony). Na písmenu H dá|e rozlišujeme přední a zadní rohy míšni, Nervová vlákna zadních a předních kořenů se spojují a vytvářejí míšní nerv, tento už ale spadá pod periferní nervový systém. Do zadních rohů vstupují vlákna z periferie ze smyslových nervů. informace z nich se přepojí bud' do centra v mozku, nebo rovnou do předního rohu míšního k motorickým nervům a výkonnému orgánu (svalu).

Pokud se přepojení uskuteční pouze na úrovni míšní, jedná se o míšní reflex. Nejněmější je reflex patelární, známé ťuknutí do kolene a následné vykopnutí nohy.

Pokud jde informace až do centra, jedná se o poměrně složitý děj. Impuls přichází periferním nervem z receptorů, uložených ve svalech, kloubech a šlachách zadními kořeny do míchy a odtud dostředivými drahami do centra pro vyhodnocení polohy a pohybu těla. Mozek vyšle zpětnou odpověď prostřednictvím motorických neuronů v oblasti čelního laloku. V prodloužené míše se jejích vlákna kříži, vedou míchou a napojuji se druhostranně přes přední rohy míšní na periferní část motorické dráhy k výkonnému orgánu, tedy ke svalu. Toto je stručný popis, na řízení pohybu se samozřejmě mnoho dalších struktur, jako je například extrapyramidová dráha či mozeček. Cílem je vždy přesně vyvážený a koordinovaný pohyb v prostoru s ohledem na polohu těla a okolí.

Mozek zpracovává také informace přicházející z dalších center, jako zrak, sluch, polohocit, vibrace. Vyhodnocuje i prožitou zkušenost v souvislosti s nastálou situaci toto vše zpracovává v pro danou chvíli ideální odpověď. Pro nás je to systém se svojí přesností zcela nepředstavitelný.

 MUDr.  Ivana Wurstová

Zdroj:  Vitae 12/2016